Víte co, já jedu surfovat
Vodní lyžování mě někdy před rokem nadchlo. Asi protože jsem se ukázala být talentovaná, postavila jsem se na druhé rozjetí a pak už mě nedokázalo shodit nic. Jenže přece jen, znáte to. Sejde z očí, sejde z mysli. Co mi ale do mysli v tu chvíli naopak vtrhlo, způsobilo hotovou smršť a zůstalo, to byla touha zkusit surfování. To bez plachty, jako z Pobřežní hlídky.
Má to jednu nevýhodu. Potřebujete vlny. Windsurfing v českých podmínkách asi není až takový problém. Ale to mně nijak zvlášť nezajímá. Chci to dělat nějak takhle:
Přesně za měsíc odjíždím na surfcamp. Není to vůbec drahé a zatím to nevypadá na žádný problém. Najdete si nějakou agenturu nebo cestovku nebo jiného organizátora. V mém případě Playground Travel. Objednáte termín a zaplatíte. To je všechno, co jsem já zatím dokázala.
I když vlastně ne. Docela na tom makám, takže základy surfování bych měla zmáknout za dva, maximálně tři dny! A pak už si to budu na prkně svištět, jako ta Kauai výše. Takže jak vypadá moje příprava na surfcamp:
- Koupila jsem si skvělý surfařský kraťasy Rip Curl.
- Sleduju nový seriál Xmana o surfování pro začátečníky a pak taky seriál How to Surf for Girls.
- Řekla jsem si, že aby mě tolik nebolely ruce od pádlování, jak budu chytat vlnu na surfu, měla bych trénovat. Zatím dělám kliky, tenhle týden se chystám na, ehm, synchronizované veslování nebo tak něco:o)
- Studuju různý slepičí weby, abych zjistila, jak se pořádně namazat samoopalovacím krémem a neupatlat celej byt. Nechci totiž, až surfcamp začne, vypadat jako nějaká bledá středoevropanka!
- Sbalila jsem bráchovi svoje starý učebnice francouzštiny a čas od času si opakuju nějaký základní fráze pro surfování a věci okolo: “Puis-je payer par carte de crédit?“, “Je ne vais pas manger des escargots!“, “Où est le nageur bronzé? J’ai besoin d’une respiration bouche à bouche.”
A tak. Hlavně ale o surfování pořád se všemi mluvím a strašně moc se těším. Jsem na sebe hrdá, že jsem se k něčemu konečně zase odhodlala a realizovala to do té míry, že asi skutečně ve druhé polovině září surfování ve Francii vyzkouším.
A čeho se bojím? Vsadím se, že mi to fakt půjde. Zblázním se do surfování a od té chvíle budu místo smysluplných dovolených plných poznání a neobvyklých zážitků akorát zevlovat někde na pláži, na těch super vyhlášených mezi milovníky surfování, v Austrálii nebo třeba na Bali…
Hm, vlastně se asi ničeho nebojím.
A vy se nebojte, že byste se o mém surfování víc nedozvěděli!