Hate

Nenávist je legrační. Nemůžete toho člověka vystát. Ale nemůžete tomu zabránit a přemýšlíte o něm. Bývalý partner, bývalá holka současného partnera. Hezčí/chytřejší/lépe placená/oblíbenější kolegyně, která své převahy dosáhla nezaslouženě, pochopitelně. Krásná nebo bohatá sousedka… Kdykoli si na ně vzpomenete, v hlavě se objevují nejdivočejší scénáře. Jste humánní, takže ve skutečnosti asi nechcete, aby úplně zmizeli ze světa. A možná ani ten finančák byste na ně ve skutečnosti neposlali. Don’t be evil, to je jasný!

Protože nenávist není cool, nijak zvlášť ji neventilujete. Je to přece vaše slabost. Může být iracionální a někdy i nespravedlivá. Ale je to silný hnací motor.

Kdyby mi daná osoba tolik nelezla na nervy, asi bych ani neuvažovala o tom, že bych:

• si pokaždé vypínala skripty, když lezu na její web. Protože by mi bylo jedno, že mě objeví ve statistikách.
• budovala síť skvělých satelitních webů připravených na vypuštění nějaké extra lahodné Google bomby,
• zakládala velmi věrohodné falešné profily na Facebooku, které v budoucnu poslouží ke zvyšování popularity příslušných haters stránek nebo zveřejněných choulostivých fotek,
• zatěžovala se neustálým sledováním všech možných egoměřáků: Hledanost, počet followerů, počet kamarádů, výsledek Google Fightu, rychlost zaindexování, počet příchozích odkazů, pozice, retweety, palce “líbí se mi”…
• pátrala po nástroji, který mi ukáže “všechny přátele mých přátel, kteří nejsou jeho/jejími přáteli“. Frenemies.

Co bych dělala, kdyby neexistoval internet? Těžko říct, asi by mi nezbylo než v sobě nenávist nechat bublat a užírat se vzteky. Případně trapně pomlouvat daného člověka nebo (ještě trapněji) konat různé anonymní dehonestace, třeba něco čmárat na zeď nebo dveře dámských záchodků. Zlatý web.

Je to vlastně takový trénink. Kdybych měla velmi úspěšný internetový business a podobně závistivého a nepřejícího konkurenta, asi by to na mě zkoušel podobně. Akorát ve velkém:

• Snažil by se mi zkreslovat statistiky návštěvnosti.
• Vytvořil by koalici s mým nepřítelem.
• A taky by třeba “zakládal velmi věrohodné falešné profily na Facebooku”.
• A tak…

Jděte na to jinak.

Já vím, že jsem naivní. Svět tak prý nefunguje, ale já prostě tak nějak věřím, že se ukáže, kdo je lepší. Nebo kdo má lepší produkt. Protivná (zatím) úspěšnější konkurence vás může třeba rozčilovat, ale měla by hlavně motivovat.

A pak už budete rozčilovat vy konkurenci. Partnerova ex- je přece ta, kdo je tady ex!:o)

Magic Headlines

V supermarketu jsem prošla kolem, zahlédla ho a zapamatovala si ho. Cestou na metro jsem přemýšlela o tom, že by mě ten článek zajímal. Když jsem přišla do jiného supermarketu za dva dny, šla jsem rovnou ke stánku s novinami. Byl tam. Odešla jsem s časopisem, i když vím, že jako celek mě právě Harper’s Bazaar obvykle moc nezajímá. Byl to prostě titulek snů, titulek, který prodal.

Speciální sekce top copywriterského zdroje Copyblogger.com neřeší nic jiného. Jak psát titulky, tzv. magnetické titulky.

Tenhle je přesně takový.

Připraveni?

Co opravdu jedí 30leté ženy

Cítíte to? Má všechno!

• Slibuje jasný benefit: “Uvidíte reálné jídelníčky reálných žen! Konečně se dozvíte, jestli jíte normálně…”
• Slibuje něco jako voyerskou reality show…
• … navíc s ušlechtilým cílem.
• Titulek je provokativní, že by snad ženy běžně o svém jídle lhaly?
• Oslovuje a přesně zasahuje cílovou skupinu.
• Ten titulek dokonce obsahuje číslo:o)
• A není navíc 30 nějaký magický věk?

Ženské časopisy můžou být chytré/hloupé/užitečné/zbytečné/zajímavé/nudné/nebezpečné, jak jen chcete. Ale protože si hodně konkurují, vymazlené obálky těch dražších rozhodně doporučuju pečlivě prostudovat.

A že si nevymýšlím, uvidíte opět u Copybloggera. Rozhodně mrkněte na článek, který vám ukáže, jak psát atraktivnější titulky. Za pomocí Cosmopolitanu a hned teď.