Foursquare

Svůj první letmý kontakt s Foursquare si pamatuju z vydařené afterparty Google Developer Day, o něco bližší pak z článku v papírovém Týdnu na začátku prosince. No a minulý týden o Foursquare napsal článek Daniel Dočekal na Lupě. Tak jsem se rozhodla začít konečně Foursquare opravdu používat. Už to skoro umím a taky jsem si natrénovala odpovědi na otázku, proč je Foursquare bezva.

Jak Foursquare funguje

Protože mám modelku mezi smartphony, telefon Nokia N79 a tím pádem Symbian, je to pro mě částečně omezené. Takže: Přijdu např. do svého oblíbeného baru, vlezu přes mobilní webový prohlížeč na stránku foursquare.com/mobile a do políčka check-in napíšu název podniku, v tomto případě “Placebo”. Vyberu si z výsledků příslušnou položku a provedu check-in.

Ano, můžete namítnout, že takhle se dokážu od počítače na Proseku přihlásit klidně do hospody na Jižním Městě. Dokážu. Ale nedělám to. Nevím, jestli to dokážou uživatelé iPhonu, telefonů s Androidem a BlackBerry. Mají totiž klient, který využívá data o aktuální poloze. A je mi to vlastně fuk. Prostě věřím, že Foursquare “hrajou” hipíci, co nepodvádí.

Kromě toho, že ve svém účtu vidím historii míst, která jsem navštívila, můžu si k nim dělat poznámky a prohlížet si, kdo tam byl taky a co o podniku napsal. Vidím, kdo je Mayor příslušného místa a kolik check-inů má proti mně náskok.

Co s tím?

Je to moc praktické, když jdete do nového podniku
Vidíte zkušenosti ostatních uživatelů, a tak víte, že někde mají super smažák a jinde třeba protivnou obsluhu. A taky vás můžou štamgasti upozornit na nějaký zajímavý prvek výzdoby nebo atraktivního barman… eeee, atraktivní prvek výzdoby a zajímavého barmana!

Už nikdy nezapomenete, co že jste to chtěli ochutnat… A pochopitelně platí, čím víc aktivních uživatelů bude Foursquare mít, tím víc užitečných informací.

Je to jako videohra
Idea, kterou za sebou Foursquare má, je podle mě moc zábavná a taky skvěle zrealizovaná. Když provedu extra vydařený check-in, úplně se vidím, jako herní postavičku, které nad hlavou lítají body, komba, zazáří nový odznáček…

Od pár lidí už jsem slyšela, že jsou na Foursquare staří. Možná mě to časem přejde, ale videohry mě prostě baví.

“Miluju tu hospodu a chci bejt její mayor.”
No je potřeba k tomuhle něco dodávat? Soutěžení je to, co mě obvykle dokáže nejsilněji motivovat. A zvlášť, když je to soutěž o výjimečnou pozici v rámci oblíbeného podniku a obdiv ostatních, který z toho pramení.

Dneska se mu chci vyhnout…
Nemáte v pátek večer náladu na kolegy z práce? Zkuste se mrknout, jestli nemají check-in na nějakém místě. Můžete díky tomu lépe odhadnout, kam vyrazit na večeři a jaké podniky raději vynechat. (Ano, může to samozřejmě fungovat i obráceně, pokud chcete “náhodou” někoho někde potkat. Tedy ano, je to další stalker tool.)

Foursquare je tak milej!
Asi je právě tohle hodně individuální, ale moc se mi líbí způsob, jakým Foursquare komunikuje se svými uživateli.

Ať už je to žádost o autorizaci (“Just a heads up that *** wants to be your friend on foursquare.”) nebo třeba e-mail, kterým si obnovíte ztracené heslo (“Hey Eliška – Sorry to hear you lost your password…”), vše je přímější a osobnější.

Podívejte se třeba na žádost o přátelství, kterou posílá Facebook: “*** added you as a friend on Facebook. We need to confirm that you know *** in order for you to be friends on Facebook.”. Blablabla…

A viděli jste už obrázek Foursquare – mimo provoz?

Námitky?

Mám dvě:

Předně, podle všeho ještě neexistuje Foursquare klient pro Symbian. Takže to je vlastně houby location based služba. A je to taky důvod, proč se mi zpočátku moc nechtělo se do používání Foursquare vůbec pouštět. Jsem ale ráda, že jsem tuhle bariéru překonala. I s tím webovým rozhraním to za to stojí. V každém případě mě poprvé v životě napadá, že můj příští telefon možná nebude Nokia (což je trochu smutné).

Aktualizováno 7.3.: Našla jsem, otestovala a stala jsem se šťastnou uživatelkou prográmku Gravity – přečtěte si zkušenosti.

Leze mi taky trochu na nervy zkracování jmen. Foursquare totiž uživatele označuje kombinací zadaného křestního jména a prvního písmene z příjmení. Nevidím v tom žádnou výhodu, v jednotlivých uživatelích se ztrácím.

A napadá mě vlastně ještě jedna námitka: Opravdu měl ten, kdo vymyslel Foursquare, v hlavě blaho lidstva, když nás tak dobře motivuje, abychom víc chodili do hospody??

Hate

Nenávist je legrační. Nemůžete toho člověka vystát. Ale nemůžete tomu zabránit a přemýšlíte o něm. Bývalý partner, bývalá holka současného partnera. Hezčí/chytřejší/lépe placená/oblíbenější kolegyně, která své převahy dosáhla nezaslouženě, pochopitelně. Krásná nebo bohatá sousedka… Kdykoli si na ně vzpomenete, v hlavě se objevují nejdivočejší scénáře. Jste humánní, takže ve skutečnosti asi nechcete, aby úplně zmizeli ze světa. A možná ani ten finančák byste na ně ve skutečnosti neposlali. Don’t be evil, to je jasný!

Protože nenávist není cool, nijak zvlášť ji neventilujete. Je to přece vaše slabost. Může být iracionální a někdy i nespravedlivá. Ale je to silný hnací motor.

Kdyby mi daná osoba tolik nelezla na nervy, asi bych ani neuvažovala o tom, že bych:

• si pokaždé vypínala skripty, když lezu na její web. Protože by mi bylo jedno, že mě objeví ve statistikách.
• budovala síť skvělých satelitních webů připravených na vypuštění nějaké extra lahodné Google bomby,
• zakládala velmi věrohodné falešné profily na Facebooku, které v budoucnu poslouží ke zvyšování popularity příslušných haters stránek nebo zveřejněných choulostivých fotek,
• zatěžovala se neustálým sledováním všech možných egoměřáků: Hledanost, počet followerů, počet kamarádů, výsledek Google Fightu, rychlost zaindexování, počet příchozích odkazů, pozice, retweety, palce “líbí se mi”…
• pátrala po nástroji, který mi ukáže “všechny přátele mých přátel, kteří nejsou jeho/jejími přáteli“. Frenemies.

Co bych dělala, kdyby neexistoval internet? Těžko říct, asi by mi nezbylo než v sobě nenávist nechat bublat a užírat se vzteky. Případně trapně pomlouvat daného člověka nebo (ještě trapněji) konat různé anonymní dehonestace, třeba něco čmárat na zeď nebo dveře dámských záchodků. Zlatý web.

Je to vlastně takový trénink. Kdybych měla velmi úspěšný internetový business a podobně závistivého a nepřejícího konkurenta, asi by to na mě zkoušel podobně. Akorát ve velkém:

• Snažil by se mi zkreslovat statistiky návštěvnosti.
• Vytvořil by koalici s mým nepřítelem.
• A taky by třeba “zakládal velmi věrohodné falešné profily na Facebooku”.
• A tak…

Jděte na to jinak.

Já vím, že jsem naivní. Svět tak prý nefunguje, ale já prostě tak nějak věřím, že se ukáže, kdo je lepší. Nebo kdo má lepší produkt. Protivná (zatím) úspěšnější konkurence vás může třeba rozčilovat, ale měla by hlavně motivovat.

A pak už budete rozčilovat vy konkurenci. Partnerova ex- je přece ta, kdo je tady ex!:o)

Just a Jump

Během surfcampu jsem byla trochu víc v kontaktu se dvěma místními surfaři. Byli to naši francouzští lektoři surfování. Ten první byl trochu nudnej a nic moc si o něm nepamatuju. Cyril, ten druhej učitel surfování, byl milej a taky nás zasvětil do základů surfařské filozofie. Postupně si uvědomuju, že platí i pro běžný suchozemský život. Pro život v práci i na webu.

Takže co surfaři říkají a jak to můžete použít vy, i když jste právě v Praze, nebo třeba na Šumavě?

“Never fight the ocean, it always wins.”

Vlny jsou obrovské, silné a vy s tím nic nenaděláte. Je hrozná dřina chodit proti nim, snažit se je nějak překonávat a něco snad vybojovat. Skoro jsme se utopili. Výhodnější je pochopit, jak je využít. Jak se na nich vozit a později, jak je jezdit.

A stejně tak nemá smysl bojovat s inovacemi a novinkami. Přicházejí, taky ve vlnách. Je výhodnější naučit se odhadovat, která vlna vám může podrazit nohy, semele vás, unaví a zklame. Hrozí, že se na to vykašlete a zůstanete zevlovat na pláži (nebo budete jen ve fórech otravovat se vzpomínkami na “staré dobré časy”). Když ale chytíte správnou vlnu a splynete s ní, bude to jízda, bude to fungovat, budete se cítit jako frajeři, a co si nalhávat, budete frajeři!

“When you fall down, get out of the ocean for a while. Breath deeply, think of what was wrong and how to make it better. Then, go and catch the other wave.”

Tuhle radu nám Cyril dal někdy druhý den. A pak ji pořád opakoval. “Když se vám to nepovede, nevracejte se hnedka zpátky do oceánu. Na chvíli se zastavte, zamyslete se, jak to příště udělat líp. Odpočinete si a nebudete stále opakovat stejné chyby…”

Ani nevím, co dodávat, abych ještě nenarušila hloubku lidové moudrosti…

“If you don’t surf, never start. If you do surf, never stop.”

Tohle psali na plakátě na záchodě v surfařském domečku. Je to o něco víc cool než hluboké, já vím:o)

Ale na druhou stranu: Kdybyste věděli, co udělá Facebook s vaším volným časem, pořizovali byste si ho? Kdybyste tenkrát věděli, jak se bude někdo z vašich známých (kdo v té době ani netušil, že nějaký Facebook existuje) chovat jako stalker a jak debilní fotky tam vaši kamarádi nahrajou? A že tam bude i táta? Já možná ne.

Ale teď vidím, že Facebook si můžu hodně užívat. Ano, je to návykové. Ale seznámím se s úžasnými novými lidmi, je to jízda plná stále nových vzrušujících podnětů. A nikdy nevíte, kdy přijde ta pravá vlna.

Mimochodem, příští týden jdu na surfařskej mejdan. Jistě tam pochytím zase něco ohromně chytrého.

1. Blogujte o tom, co na svém projektu připravujete a jak vám to jde. Získáte feedback i publicitu zároveň, vaši čtenáři (a v budoucnu celé lidstvo) mohou při řešení podobných problémů kráčet ve vašich šlépějích…
2. Getting Things Done asi funguje. Jenže na to kromě systému a Maca se všema cool nástrojema potřebujete disciplínu. Ale možná pro mou budoucí psychickou rovnováhu stačí, že mě prezentace zaujala a už jsem si příslušnou knihu málem půjčila.
3. Není dobré v davu pragmatických lidí říkat, že Barack Obama udělal svět lepším (nebo cokoli podobně subjektivního a romantického). Ti, kdo souhlasí, budou jen tichým davem. Ti ostatní vás rozcupujou.
4. Když je i po patnácti minutách přednášky jedinou zajímavou větou vtípek vaší kamarádky, je čas odejít.
5. Proč usilovat o sémantický web? Získáme tak o dost lepší User Experience.
6. Odebrat uživateli nějakou službu je neodpustitelný, skoro kriminální čin. Myslete na to, než ji začnete implementovat.
7. Vydržte až do večera, a tím spíš, pokud se něco celkem nudného protahuje. Přijde nejzajímavější přednáška. A dávejte pozor od začátku, protože ji pak předčasně utnou.
8. Chcete-li vědět, jaká klíčová slova související s významnými událostmi budou mít zítra extra velkou hledanost, zjistěte, o čem se dnes píše na Twitteru.
9. Pozor, s rostoucí koncentrací geeků se zhoršuje vůle dodržovat alespoň základy životosprávy! Co ten guláš v jedenáct večer?! Kdyby Webexpo trvalo týden, mám o 5 kilo víc…

Díky Vaškovi za Webexpo, celému jeho týmu za hladký průběh, za příjemné partnery při networkingu a za další dávku motivace a inspirace. Za večírky, pizzu, koláčky, přenos na Twitteru, videa. Jo a skvělé přednášky! Za mě dobrý!:o)

Podívejte se taky, jaký byl můj plán pro Webexpo 2009.

• Web 2.0 hlasové služby,
• Dojem uživatele z pohledu tvůrce webové aplikace,
• Informační architektura webu,
• Slepá honba za zásahem,
• Když něco rozeberem, tak leda debuggerem.

Pak se chystám na raut:o)

V sobotu mě budou zajímat tato témata:

• Moderní webdesign,
• Agilní webdesign,
• Automatizované testování webových aplikací nebo Sémantický web,
• (Web)design je komunikace.

Maraton uzavřu v neděli. Akorát se nemůžu rozhodnout, které úvodní téma zvolím:
Líbí se mi jak developerské Jak z vás lenost může udělat lepšího vývojáře, tak Optimalizace obchodní výkonnosti webu, i Světový a český Twitter jako zdroj pro data mining. Asi podlehnu momentální náladě.

Webexpo plánuju uzavřít přednáškou Vývoj aplikací pro mobilní platformu Android.

Škoda, že partnerem Webexpo 09 není Red Bull:o) … V každém případě už zbývá jen sehnat nějaké husté geeky tričko.

Kdy funguje Twitter Search nejlépe

• Když hledáte informace, o kterých pravděpodobně píší v anglofonní části světa a k nám se ještě nedostaly podrobnosti. V ranním vysílání Bonton 5-9 se například často setkáváme s tím, že Američané zrovna předávají ceny, jako jsou třeba Grammy. Nepotřebujeme rozespalé české agenturní zprávy o výsledcích, můžeme je díky Twitteru dát do vysílání jako první.
• Když je pro danou věc zavedený a obecně známý nějaký hashtag, například (morálně diskutabilní) #revizori.
• Když vás víc než fakta zajímají postoje, názory, nálada společnosti. Prostě když víte, co to je “Paroubek”, ale zajímá vás, co o tom říkají lidé.
• Pokud potřebujete jen rychle vědět, proč si zrovna teď nějaká obecně známá věc získala neobvykle vysokou popularitu. Můžete třeba mrknout na Twitter, než se zbytečně ztrapníte otázkou “Proč teď najednou všichni řešíte Google Wave?” Získáte rychlý přehled.

Samozřejmě i na Twitteru můžete používat operátory, omezit vyhledávání na určitý jazyk atd. Použijte nástroj na stránce http://search.twitter.com/advanced, nebo si příslušný dotaz složte z hlavy (pomocí OR, znaku – a hashtagu). Omezení na určitý jazyk nenajdete na základní stránce Twitteru, musíte použít právě search.twitter.com.

Deset a dost

Twitter Search ukazuje výsledky staré maximálně 10 dní. Ať už hledáte informace na Twitteru z jakéhokoli zmiňovaného důvodu, nemělo by pro vás tohle omezení znamenat žádný problém, starší tweety najdete už zase pomocí Googlu. Zkuste si třeba, jak se překrývají výsledky hashtagu #revizori na Twitteru a právě na Googlu (s vyhledáváním jen na twitter.com).

A ještě fičurka na závěr, vy vlastně vůbec nemusíte řešit, kde máte danou věc právě teď hledat. Díky kombinaci vyhledávání v Twitteru a Googlu by vám nic nemělo uniknout.

• Podívejte se i na základní informace o používání Twitteru jako zdroje informací od Marka Prokopa.

Nevyžádaná reklama a ÚOOÚ

Protože jste líní, pravděpodobně nebudete hlásit každý jednotlivý e-mail, který vám nabízí viagru. Spíš vás k tomu vyprovokuje až nějaký extra otravný e-maling (ostatně v případě spamu propagujícího CERD Inkaso jsem nebyla sama). Až přijde vaše chvíle, použijte k tomu účelu určený formulář Úřadu pro ochranu osobních údajů. Schválně, našli byste ho na webu ÚOOÚ sami?

Můžete si přečíst všechny doplňující informace – a nebo raději přejděte k vyplňování formuláře. Budete na něj totiž potřebovat hodně času. Žádá si to zákon? Možná, ale nerada bych byla u testování použitelnosti tohoto formuláře.

Lahůdkou je především pole hlavička e-mailové zprávy. Víte jak získat hlavičku e-mailové zprávy v Outlooku? Klikněte pravým tlačítkem na příslušný e-mail ve výpisu všech zpráv a zvolte “možnosti zprávy”. Dole uvidíte “internetové záhlaví”, a přesně to úřad požaduje.

Dodatek: Ok, teď koukám, že tuhle nápovědu do svých stránek vložil už i samotný úřad. Pod tou modrou šipkou. Díky! Najdete zde i návody, jak zjistit hlavičku e-mailu v Outlook Expressu, Mozille Thunderbird a nejrozšířenějších českých freemailových službách.

Vyplňte všechna příslušná políčka a dejte si před odesláním pozor na přílohy. Varování “při chybném odeslání formuláře nebude příloha zapamatována a je nutné ji zadat znovu” je děsivé, a obzvlášť když zjistíte, že za chybné odeslání se považuje i nové vygenerování CAPTCHA…

Nemám chuť honit si ego na úkor autora úředního formuláře. Gramatické a typografické chyby jsem vždy celkem ochotná přehlížet, přeci jen si ale dovolím škodolibě okopírovat perlu veškeré logiky u pole hlavička e-mailu: “Povinné. Pokud zadáte, tak…”

Co se děje se spammerem pak?

Nevím. Přišel mi e-mail o registraci stížnosti, ve kterém se mimo jiné psalo: “Vezměte rovněž na vědomí, že počet došlých stížností se pohybuje v řádu stovek měsíčně, je tedy nereálné očekávat vyřízení stížnosti v kratším časovém úseku než několik měsíců.” Jsou to teprve tři měsíce, začínám už ale pomalu očekávat, že se mi ozvou s tím, že stížnost zaregistrovali a subjekt upozornili.

Ostatně, nějak takhle dopadla i jedna starší stížnost na spam.