Just a Jump

Během surfcampu jsem byla trochu víc v kontaktu se dvěma místními surfaři. Byli to naši francouzští lektoři surfování. Ten první byl trochu nudnej a nic moc si o něm nepamatuju. Cyril, ten druhej učitel surfování, byl milej a taky nás zasvětil do základů surfařské filozofie. Postupně si uvědomuju, že platí i pro běžný suchozemský život. Pro život v práci i na webu.

Takže co surfaři říkají a jak to můžete použít vy, i když jste právě v Praze, nebo třeba na Šumavě?

“Never fight the ocean, it always wins.”

Vlny jsou obrovské, silné a vy s tím nic nenaděláte. Je hrozná dřina chodit proti nim, snažit se je nějak překonávat a něco snad vybojovat. Skoro jsme se utopili. Výhodnější je pochopit, jak je využít. Jak se na nich vozit a později, jak je jezdit.

A stejně tak nemá smysl bojovat s inovacemi a novinkami. Přicházejí, taky ve vlnách. Je výhodnější naučit se odhadovat, která vlna vám může podrazit nohy, semele vás, unaví a zklame. Hrozí, že se na to vykašlete a zůstanete zevlovat na pláži (nebo budete jen ve fórech otravovat se vzpomínkami na “staré dobré časy”). Když ale chytíte správnou vlnu a splynete s ní, bude to jízda, bude to fungovat, budete se cítit jako frajeři, a co si nalhávat, budete frajeři!

“When you fall down, get out of the ocean for a while. Breath deeply, think of what was wrong and how to make it better. Then, go and catch the other wave.”

Tuhle radu nám Cyril dal někdy druhý den. A pak ji pořád opakoval. “Když se vám to nepovede, nevracejte se hnedka zpátky do oceánu. Na chvíli se zastavte, zamyslete se, jak to příště udělat líp. Odpočinete si a nebudete stále opakovat stejné chyby…”

Ani nevím, co dodávat, abych ještě nenarušila hloubku lidové moudrosti…

“If you don’t surf, never start. If you do surf, never stop.”

Tohle psali na plakátě na záchodě v surfařském domečku. Je to o něco víc cool než hluboké, já vím:o)

Ale na druhou stranu: Kdybyste věděli, co udělá Facebook s vaším volným časem, pořizovali byste si ho? Kdybyste tenkrát věděli, jak se bude někdo z vašich známých (kdo v té době ani netušil, že nějaký Facebook existuje) chovat jako stalker a jak debilní fotky tam vaši kamarádi nahrajou? A že tam bude i táta? Já možná ne.

Ale teď vidím, že Facebook si můžu hodně užívat. Ano, je to návykové. Ale seznámím se s úžasnými novými lidmi, je to jízda plná stále nových vzrušujících podnětů. A nikdy nevíte, kdy přijde ta pravá vlna.

Mimochodem, příští týden jdu na surfařskej mejdan. Jistě tam pochytím zase něco ohromně chytrého.