Čím je to zajímavé

To, co tvoříte (pro zjednodušení budu dál používat slovo článek, i když to může být jakýkoli jiný obsah), by mělo pro čtenáře být něčím přínosné a jedinečné. A ten hlavní přínos může být třeba to, že jste pro své publikum našli něco, co zatím nevědělo a co je pro něj zásadní. Že jste mu to přeložili do češtiny, že jste udělali screenshot.

Jasně, bylo by skvělé doplnit tuhle kostru hlubokou analýzou příčin a predikcí následků, přidat tabulku, popsat, jak to funguje v jiných případech, zeptat se na detaily experta… Tak si řeknete, že tohle všechno uděláte, napíšete nejlepší článek všech dob, dostanete Nobelovu cenu za blogování. Jste nadšení ze všech věcí, které přijdou, až ten velký článek napíšete… A tak před vašima očima roste, stává se z něj obrovský a nesplnitelný úkol, který vás tak trochu stresuje a zatěžuje.

Nemáte na to samozřejmě hned čas, takže ho odložíte na večer. Pak na další den, ještě jeden den, dva… Článek v tu chvíli vypadá ještě větší! Nakonec nenapíšete nic, protože téma už nikoho nezajímá, včetně vás. Nebylo by bývalo lepší mít malý blog post, nebo aspoň ten screenshot s komentářem?

Pomohli byste světu – vaše publikum by se dozvědělo tu novou velkou věc. A třeba by vás to povzbudilo k vytvoření dalšího článku (nebo třeba videa, screencastu, sběru dat, které pak zpracujete ve Fusion Tables…). Menší články se vždycky píšou líp než ta komplexní všeobjímající pojednání, na témata jako “vesmír a jeho nejbližší okolí”.

A když už opravdu píšete ten dokonalý článek…

Někdy je ale ten přínos pro čtenáře jiný. Máte na téma neobvyklý pohled, něco jste vymysleli, něco jste udělali a teď to chcete ukázat světu. Opravdu potřebujete dokonalý článek!

Vlastně už ho máte nějak napsaný. Zkontrolovali jste si pravopis. Kdyby to byla slohovka na základce, v tuhle chvíli odevzdáváte. Jenže vy píšete dokonalý článek, co změní svět.

Takže ještě hledáte a přidáváte obrázky. Formátujete text. Pak si vzpomenete na drobnost, která by se tam dala přidat. Pak hledáte nějaké rozšiřující odkazy jinam. Pak se zděsíte, jestli tam není moc těch otravných vycpávkových slov, co používáte – zkusíte searchem vyhledat všechna třeba, takže, vlastně. Pak si článek čtete znova, abyste ještě vypilovali všechny formulace, vyházíte další zbytečná slova. Znova zkontrolujete všechny odkazy, co když nějaký nefunguje? Ještě upravíte perex, aby víc lidí mělo chuť článek číst…

Kde to zastavit

Vždycky někde budete muset udělat hranici. Pokaždé byste se mohli dostat o kousek dál – najít relevantnější nebo lokální příklady. Udělat si něco jako analýzu klíčových slov a ta v článku použít. Udělat si ještě lepší průzkum toho, o čem píšete. Pokud nevíte, co navíc jste mohli udělat, jste špatní perfekcionisti!:o) Nebo vás minula blogerská kletba.

Taky máte pocit, že dokonalé články čtete vždycky jen u ostatních blogerů? Asi často nevíte, co všechno mohli udělat navíc.

Pár lidí se mě ptalo, kolik času mi trvá napsat článek na tenhle blog. Nemyslím si, že by tady kromě surfcampového reportu byly nějaké, co mi trvaly kratší dobu než tři hodiny (s celým tím procesem okolo). Určitě jsou tu i takové, které mi zabraly víc než osm hodin. A rozhodně bylo ještě mnoho co udělat…

Větou “Buďte první a nemusíte být dokonalí” jsem rozhodně nechtěla říct následující:

• Bezmyšlenkovitě překládejte vše, co se okrajově týká vašeho tématu.
• Automaticky chrlte obsah na všechny strany – co nejrychleji, ať jste první.
• Nemusíte to po sobě číst – snaha být první omlouvá vše.

Co to tedy mělo znamenat? Že někdy je pro všechny zúčastněné lepší to prostě napsat hned – a netrápit se tím, co všechno by tam ještě mohlo být… Dobře vím, že to vůbec není lehké – aspoň pokud jde o moje články. U těch cizích s tím nebývá nejmenší problém.

Mrkněte na prezentaci (přímý odkaz):

Nike Swoosh

• Zputnik, Suchosch, Marek_Baco, Halogan, Starenka, TomikVitek a MarcoSharper.

Aspoň tedy podle dnešního výsledků vyhledávání slov ODS a Nike na Twitteru, které bylo omezené na utweetnutí starší než 22. listopadu.

V neděli si na stejné téma krátce blognul Ufoní blog, ptá se: Krade ODS ochrannou známku firmě Nike? Celkem bez ohlasu a dovoluju si říct, že i bez zájmu.

Předevčírem (tedy v pondělí 23. listopadu) napsal “spolumajitel obchodu se sportovním zbožím jedné světoznámé značky v Příbrami a aktivní sportovec” Martin Bartoš na svůj blog na iDnesu rozhořčený spot ODS karikatura pravicové strany. Včera napsal druhý díl: Nike logo na kongresu ODS II. Přiznávám dobrovolně, oba jsem přelétla očima a prohlédla si akorát demonstraci podobnosti log.

Dnes jeho spot vyhrabala běžná redakce iDnes.cz. Zpracovala a zeptala se obou zúčastněných stran, kvůli nezávislosti, jasně. Fér. ODS na kongresu zneužila “fajfku” firmy Nike… blablabla.

A je tu KAUZA, dokonce zpráva číslo jedna. Tři dny po události. Pět dní po tom, co se informace objevila na Twitteru. Dokonce u novináře (Jirky Suchomela). Jaké z toho plyne poučení?

Blogování na zpravodajských serverech není rozhodně zbytečné. Toužíte-li po spoustě “obyčejných” čtenářů, je to dokonce jednodušší cesta. Mnohem spíš vás novináři mateřské redakce vytáhnou na světlo, když náhodou něco “důležitého” objevíte. Na “běžné sociální síti” byste evidentně museli udělat větší fičák. No ale zase tam máte ty iDnesí komentátory, no.

Mimochodem, až si budete Googlovat, kam až se pan Bartoš dokázal prolinkbuildingovat, klikněte na ten odkaz ODS for Nike Members. Já vím, je to ptákovina a vlastně ani nevím, o co se jedná. Ale pro našince to zní prostě legračně.