O blogerské kletbě
Proč je někdy lepší napsat krátký článek než žádný. Blogspot obsahuje prezentaci z Barcampu Ostrava a taky přiznání, jak hrozně neefektivní jsem při psaní článků pro NěcoNového. Varování: Pro perfekcionisty může být čtení textu nepříjemné, slabší povahy ho mohou vnímat i jako ofenzivní.
Pojďme dělat víc zajímavých věcí. To byla myšlenka (nebo “myšlenka”), se kterou jsem se pustila do přípravy prezentace na Barcampu Ostrava. Možná to byl moc ambiciozní cíl a měla jsem se radši zaměřit na jedno užší téma – třeba důkladný test nástrojů pro dělání krásných grafíků a jiných fičur pro infografiky. Tak třeba příště. Hodně mě ovšem zaujala diskuse, kterou jsem vedla s @koldou – a kterou vyvolal můj slajd “buďte první a nemusíte být dokonalí“. A bloger jak cyp také v tomhle evidentně dostal zásah do nejcitlivějšího místa – vlastního perfekcionismu.
Čím je to zajímavé
To, co tvoříte (pro zjednodušení budu dál používat slovo článek, i když to může být jakýkoli jiný obsah), by mělo pro čtenáře být něčím přínosné a jedinečné. A ten hlavní přínos může být třeba to, že jste pro své publikum našli něco, co zatím nevědělo a co je pro něj zásadní. Že jste mu to přeložili do češtiny, že jste udělali screenshot.
Jasně, bylo by skvělé doplnit tuhle kostru hlubokou analýzou příčin a predikcí následků, přidat tabulku, popsat, jak to funguje v jiných případech, zeptat se na detaily experta… Tak si řeknete, že tohle všechno uděláte, napíšete nejlepší článek všech dob, dostanete Nobelovu cenu za blogování. Jste nadšení ze všech věcí, které přijdou, až ten velký článek napíšete… A tak před vašima očima roste, stává se z něj obrovský a nesplnitelný úkol, který vás tak trochu stresuje a zatěžuje.
Nemáte na to samozřejmě hned čas, takže ho odložíte na večer. Pak na další den, ještě jeden den, dva… Článek v tu chvíli vypadá ještě větší! Nakonec nenapíšete nic, protože téma už nikoho nezajímá, včetně vás. Nebylo by bývalo lepší mít malý blog post, nebo aspoň ten screenshot s komentářem?
Pomohli byste světu – vaše publikum by se dozvědělo tu novou velkou věc. A třeba by vás to povzbudilo k vytvoření dalšího článku (nebo třeba videa, screencastu, sběru dat, které pak zpracujete ve Fusion Tables…). Menší články se vždycky píšou líp než ta komplexní všeobjímající pojednání, na témata jako “vesmír a jeho nejbližší okolí”.
A když už opravdu píšete ten dokonalý článek…
Někdy je ale ten přínos pro čtenáře jiný. Máte na téma neobvyklý pohled, něco jste vymysleli, něco jste udělali a teď to chcete ukázat světu. Opravdu potřebujete dokonalý článek!
Vlastně už ho máte nějak napsaný. Zkontrolovali jste si pravopis. Kdyby to byla slohovka na základce, v tuhle chvíli odevzdáváte. Jenže vy píšete dokonalý článek, co změní svět.
Takže ještě hledáte a přidáváte obrázky. Formátujete text. Pak si vzpomenete na drobnost, která by se tam dala přidat. Pak hledáte nějaké rozšiřující odkazy jinam. Pak se zděsíte, jestli tam není moc těch otravných vycpávkových slov, co používáte – zkusíte searchem vyhledat všechna třeba, takže, vlastně. Pak si článek čtete znova, abyste ještě vypilovali všechny formulace, vyházíte další zbytečná slova. Znova zkontrolujete všechny odkazy, co když nějaký nefunguje? Ještě upravíte perex, aby víc lidí mělo chuť článek číst…
Kde to zastavit
Vždycky někde budete muset udělat hranici. Pokaždé byste se mohli dostat o kousek dál – najít relevantnější nebo lokální příklady. Udělat si něco jako analýzu klíčových slov a ta v článku použít. Udělat si ještě lepší průzkum toho, o čem píšete. Pokud nevíte, co navíc jste mohli udělat, jste špatní perfekcionisti!:o) Nebo vás minula blogerská kletba.
Taky máte pocit, že dokonalé články čtete vždycky jen u ostatních blogerů? Asi často nevíte, co všechno mohli udělat navíc.
Pár lidí se mě ptalo, kolik času mi trvá napsat článek na tenhle blog. Nemyslím si, že by tady kromě surfcampového reportu byly nějaké, co mi trvaly kratší dobu než tři hodiny (s celým tím procesem okolo). Určitě jsou tu i takové, které mi zabraly víc než osm hodin. A rozhodně bylo ještě mnoho co udělat…
Větou “Buďte první a nemusíte být dokonalí” jsem rozhodně nechtěla říct následující:
- Bezmyšlenkovitě překládejte vše, co se okrajově týká vašeho tématu.
- Automaticky chrlte obsah na všechny strany – co nejrychleji, ať jste první.
- Nemusíte to po sobě číst – snaha být první omlouvá vše.
Co to tedy mělo znamenat? Že někdy je pro všechny zúčastněné lepší to prostě napsat hned – a netrápit se tím, co všechno by tam ještě mohlo být… Dobře vím, že to vůbec není lehké – aspoň pokud jde o moje články. U těch cizích s tím nebývá nejmenší problém.
Mrkněte na prezentaci (přímý odkaz):
Přiznám, že mě moc potěšila zpráva o tom, jak dlouho Ti trvá napsat jeden blogspot. Já jsem se totiž už skoro obával, že jsem asi opožděnej, když jeden byť i krátký článek píšu se vším všudy minimálně tři hodiny, často ale dvakrát a někdy i třikrát déle… Takže dobrý :)
Jooo, taky si v tomhle směru občas připadám hloupě…
Díky za článek – skvěle doplňuje Tvojí přednášku!
Ahoj, tak jsem tu po letech zas. Pročistil jsem ty své stovky odkazů v lište Firefoxu a našel tvůj blog, což je fajn :). S tím psaním článků souhlasím. Přece jenom chybovat je lidské… i kdyby do článku koukal celý den, prostě občas udělám chybu. Neumím dobře psát, ale v článku jde hlavně o tu myšlenku… popostrčit někoho k činu nebo přemýšlení, něco člověka naučit.
Občas do svých článků (asi jako většina) koukám a myslím, že nejsou dost dobré. Jenže člověk něco upraví, sem tam změní větu a to je vše. Bylo by zbytečné se tím více zdržovat. Jde přece o předání informace a článek na internetu nebude věky. Jednou se prostě ztratí a bude fuč, ale pokud ho publikujete – možná splní účel. Pokud se člověk bude bát, neustále to odkládat a nebo ho vůbec nepublikuje… bylo to celé k ničemu.