Čím je to zajímavé

To, co tvoříte (pro zjednodušení budu dál používat slovo článek, i když to může být jakýkoli jiný obsah), by mělo pro čtenáře být něčím přínosné a jedinečné. A ten hlavní přínos může být třeba to, že jste pro své publikum našli něco, co zatím nevědělo a co je pro něj zásadní. Že jste mu to přeložili do češtiny, že jste udělali screenshot.

Jasně, bylo by skvělé doplnit tuhle kostru hlubokou analýzou příčin a predikcí následků, přidat tabulku, popsat, jak to funguje v jiných případech, zeptat se na detaily experta… Tak si řeknete, že tohle všechno uděláte, napíšete nejlepší článek všech dob, dostanete Nobelovu cenu za blogování. Jste nadšení ze všech věcí, které přijdou, až ten velký článek napíšete… A tak před vašima očima roste, stává se z něj obrovský a nesplnitelný úkol, který vás tak trochu stresuje a zatěžuje.

Nemáte na to samozřejmě hned čas, takže ho odložíte na večer. Pak na další den, ještě jeden den, dva… Článek v tu chvíli vypadá ještě větší! Nakonec nenapíšete nic, protože téma už nikoho nezajímá, včetně vás. Nebylo by bývalo lepší mít malý blog post, nebo aspoň ten screenshot s komentářem?

Pomohli byste světu – vaše publikum by se dozvědělo tu novou velkou věc. A třeba by vás to povzbudilo k vytvoření dalšího článku (nebo třeba videa, screencastu, sběru dat, které pak zpracujete ve Fusion Tables…). Menší články se vždycky píšou líp než ta komplexní všeobjímající pojednání, na témata jako “vesmír a jeho nejbližší okolí”.

A když už opravdu píšete ten dokonalý článek…

Někdy je ale ten přínos pro čtenáře jiný. Máte na téma neobvyklý pohled, něco jste vymysleli, něco jste udělali a teď to chcete ukázat světu. Opravdu potřebujete dokonalý článek!

Vlastně už ho máte nějak napsaný. Zkontrolovali jste si pravopis. Kdyby to byla slohovka na základce, v tuhle chvíli odevzdáváte. Jenže vy píšete dokonalý článek, co změní svět.

Takže ještě hledáte a přidáváte obrázky. Formátujete text. Pak si vzpomenete na drobnost, která by se tam dala přidat. Pak hledáte nějaké rozšiřující odkazy jinam. Pak se zděsíte, jestli tam není moc těch otravných vycpávkových slov, co používáte – zkusíte searchem vyhledat všechna třeba, takže, vlastně. Pak si článek čtete znova, abyste ještě vypilovali všechny formulace, vyházíte další zbytečná slova. Znova zkontrolujete všechny odkazy, co když nějaký nefunguje? Ještě upravíte perex, aby víc lidí mělo chuť článek číst…

Kde to zastavit

Vždycky někde budete muset udělat hranici. Pokaždé byste se mohli dostat o kousek dál – najít relevantnější nebo lokální příklady. Udělat si něco jako analýzu klíčových slov a ta v článku použít. Udělat si ještě lepší průzkum toho, o čem píšete. Pokud nevíte, co navíc jste mohli udělat, jste špatní perfekcionisti!:o) Nebo vás minula blogerská kletba.

Taky máte pocit, že dokonalé články čtete vždycky jen u ostatních blogerů? Asi často nevíte, co všechno mohli udělat navíc.

Pár lidí se mě ptalo, kolik času mi trvá napsat článek na tenhle blog. Nemyslím si, že by tady kromě surfcampového reportu byly nějaké, co mi trvaly kratší dobu než tři hodiny (s celým tím procesem okolo). Určitě jsou tu i takové, které mi zabraly víc než osm hodin. A rozhodně bylo ještě mnoho co udělat…

Větou “Buďte první a nemusíte být dokonalí” jsem rozhodně nechtěla říct následující:

• Bezmyšlenkovitě překládejte vše, co se okrajově týká vašeho tématu.
• Automaticky chrlte obsah na všechny strany – co nejrychleji, ať jste první.
• Nemusíte to po sobě číst – snaha být první omlouvá vše.

Co to tedy mělo znamenat? Že někdy je pro všechny zúčastněné lepší to prostě napsat hned – a netrápit se tím, co všechno by tam ještě mohlo být… Dobře vím, že to vůbec není lehké – aspoň pokud jde o moje články. U těch cizích s tím nebývá nejmenší problém.

Mrkněte na prezentaci (přímý odkaz):

I have taken the seven link challenge

Můj první post

Jmenuje se Právě teď mě baví britpop, ale všimněte si toho krásného URL:o) Jinak britpop se mi stále líbí, stejně jako moje britpopopvá šablona. Prošla trochu změnami, hlavně ty šikmé čáry už nejsou tolik hypnotické. Jinak samozřejmě je to jen první post tohohle blogu, opravdu si nevzpomínám na svůj první blog/něco-jako-blog, natož abych si pamatovala první článek. Upřímně, doufám, že si ho nepamatuje ani nikdo jiný.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát

Myslete jako surfař. Bylo to hravé a bylo to o surfování. A surfování je věc, která mě baví možná úplně nejvíc ze všeho.

Článek, který měl skvělou diskusi

Jde o článek Tenhle týden nekupujeme plasty. V té době probíhaly úžasné a opravdu přínosné diskuse i na (dnes už mrtvé) Facebookové stránce. Během téhle akce jsem se na blogu i na Facebooku dozvěděla mnoho zajímavých a praktických věcí, které opravdu ovlivnily můj život a mé chování. A není právě to projev té nejlepší diskuse?

Cizí článek, který bych si přála napsat sama

Nejtěžší otázka. A vybírám si… The Cosmo Headline Technique for Blogging Inspiration od Briana Clarka. Tohle je blogpost snů. Řeší praktický problém, a to způsobem, který je cool a přitom funguje (otestováno). Dobře se čte, není zbytečně dlouhý (má cca 500 slov), je konkrétní a prostě vám zůstane v hlavě. Vracela jsem se k němu už mnohokrát.

Měla jsem vybrat někoho českého? Možná. Ne že by jich bylo málo. Ale když se řekne nejlepší blogspot všech dob, v první chvíli mě prostě napadne tenhle. Pardon všem:o)

Můj nejužitečnější článek

Proč miluju Foursquare Vypadá to, že jsem trochu pomohla tuhle službu alespoň částečně rozšířit v Česku. Pomohla jsem pár lidem, kteří v používání Foursquare trochu tápali. A přestože se mnou v tomhle bodě možná někteří nebudete souhlasit, Foursquare prostě je užitečný.

Článek s nejlepším titulkem

Hodně úspěšný je v tomhle ohledu článek Předmanželská smlouva 2.0. Fráze “předmanželská smlouva” mi totiž na blog přivádí nejvíc návštěv:o) Dá se ale předpokládat, že tihle lidé jsou nalezeným obsahem trochu zklamaní.

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí

Asi to bude moje zkušenost s darováním krve: Přestaňte plánovat darování krve a udělejte to, teď. Čím víc lidí si ho přečte, tím spíš se mi povede někoho přesvědčit, aby se také dárcem stal.

Vašich 7 odkazů

Pochlubte se také svými články. A napište o tom na Twitter s hashtagem #7linkscz. Kdo už to udělal?

• @Eikasia – 7linkscz
• Jan Felt (@honzikf) – The 7 Link Challenge
• Petra Větrovská (@vetrovka) – #7linkscz
• Ivan Kutil (@codeas) – #7linkscz
• Martin Malý (@adent) – Se7en links cé zet
• Petr Koubský (@petrkou) – Řetězová hra pro bloggery: #7linkscz
• @Tik – #7linkscz
• @kryspin – #7linkscz
• Martin Talavašek (@Rivalcz) – 7
• Jana Laňková (@xnajja) – 7links: 7 nejdůležitějších textů mého života
• Petr Knopp – #7linkscz
• @rionka – nakažlivá bloggerská řetězovka: #7linkscz
• Petr Soukup – Sedm článků
• Ondřej Kühn (@OndrejKuhn – i já se tedy přidám k #7linkscz
• Milan Kryl – Sedmička zajímavých příspěvků – #7linkscz
• René Nekuda – #7linkscz na RenéNEKUDA.cz

Magic Headlines

V supermarketu jsem prošla kolem, zahlédla ho a zapamatovala si ho. Cestou na metro jsem přemýšlela o tom, že by mě ten článek zajímal. Když jsem přišla do jiného supermarketu za dva dny, šla jsem rovnou ke stánku s novinami. Byl tam. Odešla jsem s časopisem, i když vím, že jako celek mě právě Harper’s Bazaar obvykle moc nezajímá. Byl to prostě titulek snů, titulek, který prodal.

Speciální sekce top copywriterského zdroje Copyblogger.com neřeší nic jiného. Jak psát titulky, tzv. magnetické titulky.

Tenhle je přesně takový.

Připraveni?

Co opravdu jedí 30leté ženy

Cítíte to? Má všechno!

• Slibuje jasný benefit: “Uvidíte reálné jídelníčky reálných žen! Konečně se dozvíte, jestli jíte normálně…”
• Slibuje něco jako voyerskou reality show…
• … navíc s ušlechtilým cílem.
• Titulek je provokativní, že by snad ženy běžně o svém jídle lhaly?
• Oslovuje a přesně zasahuje cílovou skupinu.
• Ten titulek dokonce obsahuje číslo:o)
• A není navíc 30 nějaký magický věk?

Ženské časopisy můžou být chytré/hloupé/užitečné/zbytečné/zajímavé/nudné/nebezpečné, jak jen chcete. Ale protože si hodně konkurují, vymazlené obálky těch dražších rozhodně doporučuju pečlivě prostudovat.

A že si nevymýšlím, uvidíte opět u Copybloggera. Rozhodně mrkněte na článek, který vám ukáže, jak psát atraktivnější titulky. Za pomocí Cosmopolitanu a hned teď.

Stop!

Chceš dobře psát? Hodně čti, říká známé pravidlo. Já čtu celkem dost a vím o pár věcech, které by vám mohly pomoct lépe psát. Ať už píšete e-maily, články nebo statusy na Facebook, dodržujte pár pravidel a budete lepší. Co že máte dělat, nebo spíš nedělat? Pro začátek se třeba neomlouvejte.

Nejhorší úvod e-mailu? “Omlouvám se za spam, ale…” A proč je tahle věta nejhorší? Jako čtenář říkám: “Když víte, že mě otravujete, proč mi píšete? Kašlu na vás! Spam nečtu! A vy jste prudiči.”

Vzpomínám si na vtipnou a všeříkající výměnu, které jsem byla svědkem:

“Dobrý den, omlouvám se, za zneužití firemního mailu, ale…” – “Dobrý den, i když jste se omluvil, stále se jedná o zneužití firemního mailu. Informoval jsem Vašeho nadřízeného o uložené pokutě.”

Já vím, proč to lidi používají. Píšou text (hromadný e-mail nebo vzkaz na Facebooku fanouškům stránky…) mnoha lidem. Čekají, že většinu nebude zajímat, pravděpodobně zaujme jen někoho. Jenže nevědí koho. Proto píší právě hromadný mail, třeba se někdo chytí.

Jenže ten, kdo by se třeba chytil, se po první větě naštve a nic nečte. Nezajímá ho přece spam!

Lepší cesta

Jděte k věci, hned! Nejlépe v předmětu e-mailu a rozhodně v první větě. Napište, o co jde, třeba charakterizujte cílovou skupinu zprávy.

Takhle ne:
Předmět: Nabídka
Text: Ahoj, omlouvám se za spam, ale můj kamarád mě poprosil, abych napsal pár lidem o jeho nabídce. Takže o co jde: Prodává svoje staré auto, Golfa III, …

Zkuste tohle:
Předmět: Kamarád prodává auto, nemáte zájem?
Text: Ahoj, sháníte ojeté auto? To nabízené je Golf III, rok výroby 97, …

Že si spousta lidí váš e-mail nepřečte? Asi proto, že o koupi ojetého auto vůbec neuvažují. Ani teoreticky neexistuje šance, že jim váš e-mail nějak pomůže. Ovšem věcným předmětem jste jim ušetřili minimálně 20 vteřin času. Díky. Ztotožňuju se i s názorem, že nejlepší předmět e-mailu je ten, po kterém už nemusíte vůbec číst tělo zprávy a víte, co odpovědět.

Připadá vám to jasné? Fajn, tak teď ještě, aby to pochopili i kolegové neotrkaní velkými distribučními skupinami. Pro nás zkušené odkaz na dlouhé články o pokročilém “neomlouvání se”, třeba v prodejních textech.

• 10 Ways to Write Without Apology